Konec roku je pro nás každoročně náročný. Radost z umístěných zvířat, ze získaných prostředků na provoz od laskavých dárců v průběhu roku, vystřídala únava a vyčerpání. A po celém roce se místo odpočinku připravujeme na nejnáročnější období roku, zimu.

Ke konci roku jsme prožili poslední chvíle s Britou, není to dlouho, kdy nás opustila Alice, kdy navždy odešla Eliška a před týdnem jsme zničeni museli nechat uspat nejstarší kobylku Lucku. Již letošní rok začínal těžkým odchodem prasátka Lojzíka a kůň Daimon nás opustil zbytečně předčasně…

Odchov dvou srnek a skoro padesátky koťat nám ubíral spánek, a protože jsme na celý provoz sami, nebylo ani sil Vás prostřednictvím našeho facebooku častěji informovat o dění u nás.

Aby toho nebylo na nás málo, přišla poslední rána…nebyla nám prodloužena nájemní smlouva na 14 hektarů luk, které jsme si sami obhospodařovali a zajišťovali tím seno pro naše koně cca na půl roku a financemi z přijatých dotací na zemědělskou půdu jsme platili opravy, nakupovali seno a ty nejpotřebnější věci pro provoz útulku. Je to zpráva naprosto zdrcující, bojíme se, že budeme muset ukončit činnost, že neuživíme vysloužilé koně, nebudeme schopni zajistit provoz hipoterapie a do nového roku budeme vstupovat se strachem, co bude s koňmi a ostatními zvířaty…

Celý rok byl velmi fyzicky a psychicky náročný. Jsme jen obyčejní lidé, kteří chtějí pomáhat lidem, zvířatům a dělat radost těm nejmenším, ale udržet provoz všech našich činností je velmi složité, každý rok bojujeme o přežití a bojíme se, že v tuto chvíli, bez jistého přísunu sena, je udržet chod takřka nemožné..